Podobně jako víme, že nejvyšším místem na Zemi je vrchol hory Mt. Everest, většina z nás ví, že naopak to nejhlubší je Mariánský příkop. Nachází se v Tichém oceánu a se svou hloubkou přibližně 11 km je skutečně lokalitou, kde se bez kopání dostaneme nejblíže zemskému jádru.
Vzhledem k jeho uzavřenému charakteru i hloubce je pochopitelné, že se zde vyvinul velmi specifický ekosystém. Podmínky jsou totiž v těchto místech poměrně extrémní, ať už se jedná o nízkou teplotu vody, naprostou absenci světla, či obrovský tlak, který v těchto hloubkách panuje. Zdálo by se tedy, že zde nemůže nic žít, avšak není tomu tak.
Mariánský příkop je ve skutečnosti lokalitou, kde se i na jeho dně nachází poměrně hojný život, byť rozhodně ne v takové formě, v jaké jej známe. Naprostá většina zde žijících tvorů nám přijde přinejmenším bizarní, avšak jejich podoba je ve skutečnosti výsledkem dlouhodobý adaptace na místní podmínky.
Příkladem může být poměrně velký organismus, o kterém si vědci nejprve mysleli, že se jedná o nějaký druh houby. Teprve když se jim podařilo získat vzorky, zjistili, že se ve skutečnosti jedná o jednu jedinou buňku. Pro srovnání připomeňme, že ta největší, která se nachází v lidském těle, tedy ženské vajíčko, je velká jen jako tečka za větou.
Tyto objevy samozřejmě přináší spoustu dalších otázek. A jednou z těch, které se veřejnost často ptá, je i to, zda by v takovémto prostředí nemohli žít tvorové, kteří jsou považováni za vyhynulé, jako například megalodon.
Bohužel, tak tomu nemůže být. Naprostá většina těchto druhů byla adaptována na úplně jiné podmínky, a v Mariánském příkopu by nebyla schopna přežít. Jistě, je zde možnost adaptace, avšak ta by musela být tak drastická, že by se nejen jednalo v podstatě o úplně nový druh, ale navíc také poměrně rychlá. A to je něco, co ani v historii nebylo téměř nikdy možné.
