Korálové útesy, pelagické vody i mořská dna, to obývají měkkýši třídy hlavonožců, tedy chobotnice. V dnešní době je známe spíše z talíře plného mořských plodů, ve skutečnosti tito krásní živočichové obývají různé části světového oceánu. Jejich tělo je netypické především pro jejich bilaterální symetrii, tlamu ve tvaru zobáku a osm končetin (chapadel s přísavkami), ve kterých ke všem skrývá inkoust, který vypouští v případě obrany. Díky svému tělu, které je měkké, může proplavat i tím nejužším prostorem a díky výbornému zraku může žít i v těch největších hloubkách. Jejich další schopností je změn barvy, což je jasná kamufláž v různém prostředí. A nepoužívají pouze tuto kamufláž, ale také Batesovské mimikry, díky který dokáží napodobit jiná zvířata jako například hada, platýse a jiné nebezpečné tvory.
Prakticky se chobotnice snaží hlavně zachovat rod před tím, než umřou. Proto samci ze svého chapadla vypouští sperma, které předávají samici. Ona se potom již postará o vejce v doupěti, kde čeká, dokud se nevylíhnou a potom stejně jako samec umře. Doposud však bylo záhadou, proč umírá, když se jedná o matku mláďat.
Nové studie se zaměřily na tuto skutečnost a je velmi obdivuhodné na co přišly. Chobotnice mají velmi často sklon ke kanibalismu. Velmi jednoduše se tedy stane, že matka pojí své potomky. Co by matky pro své děti neudělaly. Raději pojí samy sebe, než aby zakončily život nové generace. Biologicky je pud pojídání sama sebe způsoben hormony. Vědci přišly na to, že se v mateřství zvýší hladiny hormonů pregnenolonu a progesteronu, což není až tak vzácné, děje se to i u jiných živočišných druhů. Nejzásadnější je ale zvýšená hladina 7dehydrocholesterolu, který přivádí hlavonožce k sebemučení až zahynutí. Celá logika procesu není stále přesně jasná, nicméně jsme o krůček blíže k pochopení. Matka tedy chrání svého potomka před jejími kabalistickými sklony, jak je ta příroda fascinující.